Konečně došlo na Červenou, místo, které Michal už rok opěvuje. Jelo spousta lidí, vzájemné vztahy jsou mnohdy provázány až příliš těsně. Michal, Bob, Franta, já, Gábina, Ilona, Míša a Péťa. Peggyna s Meginkou. Celkem tedy deset živých tvorů, blechy nepočítám. V předvečer akce mi Míša telefonovala, že jede i Péťa. Oněměl jsem hrůzou v očekávání věcí příštích! Byl jsem postaven před hotovou věc, nic jsem nemohl dělat, Péťa měla už zabaleno.

Jeli jsme z Vršovic do Tábora a pak přestupem do Červené nad Vltavou. A odtud je to pár kilometrů do kempu. Péťa začala samozřejmě zlobit už po pěti minutách chůze. Nechtěla jít, snad si myslela, že jí ponesu, nebo co! Proklínal jsem je s Míšou v duchu obě. Ovšem byla to moje chyba. Já jsem měl mít rozhodující slovo a neměl, a tak teď trpím ani nedutám. Jen je mi líto ostatních.

Po kolejích jsme došli do poloviny mostu přes Vltavu, podívat se na řeku. Šel jsem s Michalem po zábradlí. Bál jsem se. Hlubina mě přitahovala…

Když jsme vešli do lesa, bylo už velké šero. Kemp není daleko, ale většina z nás je tu poprvé, tak nám to potmě připadalo dlouhé.

Konečně. Ustlali jsme s Míšou Pétě i nám, zatímco se holky i kluci koupali. Když přišli, rozdělal Michal oheň. Uvařili jsme si večeři a já pak hrál na kytaru, kterou s sebou obvykle nevozím. A ani tahle nebyla moje, vzal jí Bob. Péťa pořád otravovala, nechtěla spát. Asi se bála a to jí omlouvá.

Ráno mě probudili komáři a naši psíci. Štěkali jako pominutí. A to bylo, prosím pěkně, šest hodin! Vstal jsem a šel jsem si zaplavat. Vstoupil jsem do čisté vody, po které se ještě povalovaly obláčky páry. Bylo nepopsatelně krásné ráno. Plaval jsem na druhou stranu, kam už svítilo sluníčko. Vylezl jsem nahý na opuštěný břeh a vyhříval se v paprscích ranního slunka. Pak jsem utrhl čtyři kopretiny, dal si je do úst a plaval pomalu zpátky. Všichni ještě spali.

Přes den se toho moc nedělo. Pokoušeli jsme se natáhnout lanovku do vody, ale lano bylo příliš krátké. Plavali jsme, opalovali se, vařili, prostě veget. Potom k nám připlaval vepř. Mrtvý. Zdálo se, že asi dost dlouho. Michal ho napíchnul na klacek a po vodě odstrkal pryč. Strašně smrděl. Ten vepř. Opodál plavala Gábina s Ilonou na Flintstounech.

"Posílám vám tam mrtvý prase," volal na ně Michal.
"Cožééé?" neslyšela děvčata. (Nebo raději nechtěla slyšet?)
"Mrtvý prase tu mám!"
"A proč ho dáváš do tý vody?" chtěla vědět Ilona. Inu ženská…

Po poledni jsme s Míšou a Péťou došli ke studánce pro vodu. Večer jsem pak s Michalem plaval k mostu a zpátky. A to je za sobotu všechno.

Neděle byla úplně stejná. Už jsem nudou nevěděl co dělat, a tak jsem odjel dřív s Míšou, která musela předat Péťu do 19 hodin v Praze. Péťu jsem málem zahodil někam daleko, ne-li něco horšího. Strašně zlobila. Strašně jsem jí vynadal. Horko ve vlaku. Konec.