Tento víkend měl několik plusů a mnoho mínusů, přičemž si troufám říct, že plusy poněkud převážily nad mínusy.

Začnu tím největším plusem: byla s námi holka. O tom jsme dlouho snili, až se to konečně podařilo mou zásluhou. Ilona je moje kolegyně a uvolila se po krátkém přemlouvání vyjet s námi ven, ač nemá ráda Amíky. Vysvětlil jsem jí rozdíl mezi námi a Amíky a Michal prohodil něco v tom smyslu, jako že "…v hadrech to není…" a byla ruka v rukávě. Myslím si, že Ilonka je přesně to pravé pro nás, i když - nebo spíš právě proto - vyfoukla Michalovi několik prvenství. Například šla už 6x přes řeřavé uhlíky a snad i skákala s padákem volný pád! Michal z toho byl na větvi a ještě asi dlouho bude…

Druhé velké plus bylo ranní ohřívání vody v přilbě a následná očista v teplé vodě s mýdlem v ruce. Na akci to byl obrovský přepych, kterého se Michal odmítl zúčastnit. Pouze zapůjčil přilbu.

Mezi plusy se dá započítat i to, že jsme objevili mnoho nových kempů. Bylo jich tolik, že jsme odmítli pojmenovávat každý zvlášť a dali jsme jim souhrnný název Klokočské kempy. Jak nápadité!

V neděli se udělalo jaro (+13°C na slunci), což jsem označil jako plus, ale Michal jako mínus. Ilonka to hodnotila kladně, takže je to plus.

Další plus je, že jsme celou neděli jen slaňovali a prusíkovali, díky čemuž jsme v tom s Ilonkou získali jakousi zručnost.

Zbytek jsou jen mínusy, a to povětšinou mé osobní. Zapomněl jsem kompot. Zapomněl jsem lžíci. Zapomněl jsem provaz. Zapomněl jsem svíčky. Zapomněl jsem vonné tyčinky. Zapomněl jsem, co jsem ještě zapomněl.

Svatyně jsou plné odpadků, ví o nich snad každej průša, vchody nejsou zaházené pískem. To je jejich konec. Škoda… Doufám, že jsou tu ještě nějaké další, velice dobře schované, o kterých neví opravdu nikdo.

Ilonka vystoupila v Mladé Boleslavi a Michal se snažil navázat nový kontakt alias Simona II, leč bezúspěšně. Díky Bohu! A to je konec. Vlastně není. Michal prohlásil, že jsem největší férák jakého zná, čehož si vážím natolik, že to vpisuji. The End.